Vztáhnout na sebe ruku

Jean Améry (1912–1978), rakouský spisovatel a esejista, je známý svými úvahami o mučení a holocaustu, zejména ve sbírce Bez viny a bez trestu (1999), a také románem-esejem Karel Bovary, venkovský lékař (2007) a esejem O stárnutí (2008). Ve svém pojednání o sebevraždě se Améry vyhýbá tradičním psychologickým a sociologickým přístupům a zaměřuje se na dobrovolnou smrt, což považuje za myšlenku, která překračuje logiku života. Podle něj se k takovému činu uchylujeme v okamžiku nesnesitelnosti bytí, bez ohledu na jeho příčiny. Améry tvrdí, že sebevrahům by měla být přiznána stejná práva jako jiným menšinám, a zpochybňuje psychiatrické posuzování sebevrahů jako bláznů. Kromě principu naděje je nutné uznat i princip nicoty, který popírá veškerou naději. Autor se ptá, co společnosti vlastně zbývá po člověku, který se rozhodl pro sebevraždu, a proč ji považuje za nemoc, z níž je třeba se vyléčit. Améry vidí sebevraždu jako projev krajní svobody a existenciální osamělosti, odmítající lži. Čtenář může s autorem nesouhlasit, ale nemůže popřít jeho hledání pravdy a vnitřní opravdovost.