Más información sobre el libro
Blanka Stárková charakterizuje v doslovu povídkovou sbírku následovně: Co tyto povídky spojuje, jsou (ty tak těžko postižitelné) kvality Márquezova vypravěčství. Stavba, promyšlený rytmus věty, který nemívá o slabiku méně nebo více, paralelní děje, z nichž jeden záludně probíhá druhému příběhu za zády, návnada vždy a vždy dopředu nastražovaná čtenáři, aby chtěl-musel s autorem běžet dál... A tak se možná příliš nezmýlíme v domněnce, že víc než jeden čtenář bude číst tyto povídky, aniž by potřeboval jejich pointu, jejich rozluštění či hledal jejich přesah, a vstoupí prostě do textu, aby se jím nechal nést, a vždycky znovu z něj vystoupil s touž beznadějnou otázkou: Jak to ten člověk k ďasu dělá?
Actualmente hay del libro Dvanáct povídek o poutnících (1996) en stock.
Compra de libros
Dvanáct povídek o poutnících, Gabriel García Márquez, Vladimír Medek
- Idioma
- Publicado en
- 1996
- Encuadernación
- (Tapa dura),
- Estado del libro
- Bueno
- Precio
- 7,79 €
Métodos de pago
Nos falta tu reseña aquí
- Título
- Dvanáct povídek o poutnících
- Idioma
- Checo
- Autores
- Gabriel García Márquez, Vladimír Medek
- Editorial
- Hynek
- Publicado en
- 1996
- Formato
- Tapa dura
- Páginas
- 221
- ISBN10
- 8085906309
- ISBN13
- 9788085906301
- Serie
- Categorías
- Etiquetas
- Compilaciones, antologías, Cuentos cortos, Francia, Cuentos, Europa, Italia, Europa del Sur, Austria, España, Literatura española, Realismo mágico, Antología, Misticismo, Narración, Literatura hispanoamericana, América del Sur, Exilio, América Latina, Peregrinación, Colombia, Lugares de peregrinación, Peregrinos, Literatura Colombiana
- Primera publicación
- 1992
- Título original
- Doce cuentos peregrinos
- Calificación
- 4,05 de 5
- Descripción
- Blanka Stárková charakterizuje v doslovu povídkovou sbírku následovně: Co tyto povídky spojuje, jsou (ty tak těžko postižitelné) kvality Márquezova vypravěčství. Stavba, promyšlený rytmus věty, který nemívá o slabiku méně nebo více, paralelní děje, z nichž jeden záludně probíhá druhému příběhu za zády, návnada vždy a vždy dopředu nastražovaná čtenáři, aby chtěl-musel s autorem běžet dál... A tak se možná příliš nezmýlíme v domněnce, že víc než jeden čtenář bude číst tyto povídky, aniž by potřeboval jejich pointu, jejich rozluštění či hledal jejich přesah, a vstoupí prostě do textu, aby se jím nechal nést, a vždycky znovu z něj vystoupil s touž beznadějnou otázkou: Jak to ten člověk k ďasu dělá?